A je to skoro tak hrozné, jako když dospívají naše děti. Jedna moje známá má pro toto období psího dospívání krásný příměr – vypadne mu mozek… doslova. Náš do té doby vzorný pejsek, ochotně plnící každý povel a odečítající nám přání z očí, se nepozorovatelně změní v adolescenta se vším všudy.
Začne to okolo jednoho roku věku velmi nenápadně; pes už k nám na zavolání neběží tak nadšeně, občas „odbroukne“, když mu češeme zadek, a i jinak zkouší, co vydržíme. Naprosto cíleně si vybere nejméně důsledného člena rodiny a začne se na něj vytahovat. Většinou je to babička nebo vnučka, které s úžasem zjišťují, že je jejich křeslo obsazeno nevrle se tvářícím tvorem, odmítajícím uhnout. Není to žádná tragédie, nakonec to všichni známe od lidských mláďat, jen je potřeba nepodlehnout psímu diktátu a naše dospívající štěně víc zaměstnat a důsledně vyžadovat splnění každého povelu, byť bychom ho k tomu měli donutit „hrubou silou“.
Nejlépe se tato část psího života překlene tak, že se všichni v rodině domluvíme a bez výjimky, laskavě ale nekompromisně, odkážeme psisko do správných mezí… tedy i babička, vnučka nebo tetička budou trvat na provedení povelu, nebudou mlaďochovi trpět odmlouvání a šklebení a klidně ho vyhodí z jeho oblíbené pohovky. Přibližně ve stejné době se někteří psí pánové budou snažit kopulovat na našich nohou nebo rukou a my si zase musíme připomenout, že máme doma budoucího plemeníka. Nebudeme ho tedy okřikovat nebo dokonce trestat, ale odvedeme jeho pozornost k nějaké vhodnější zábavě, třeba přetahování se o hračku nebo hru na schovávanou.
Psí slečna v tuto dobu, tedy mezi šestým a desátým měsícem věku, zažije první hárání. U některých fenek se můžeme dočkat poměrně velkého a dlouhotrvajícího krvácení. Pokud s námi žijí v bytě, je dobré jim pořídit kalhotky, do kterých se dá vložit vata nebo tenká vložka a tím uchránit koberce a čalouněný nábytek před znečištěním. Kalhotky volíme takové, které dovolí fence, aby se olízala, to je důležité pro další hárání, které již třeba nebude tak masivní a tudíž už nebudeme kalhotky potřebovat. Fena, které jsme v mládí zabránili vykonávat přirozenou hygienu, ztrácí schopnost se čistit.
Rozvíjení duševních schopností našeho štěněte je dalším bodem, který bychom neměli opomenout. Společně trávený čas bychom měli vyplnit nejen mazlením nebo odpočíváním v křesle, ale nějakou činností, při které musí štěně přemýšlet. Mí psi třeba milují hru „skořápky“, kdy jim pod jeden ze tří kelímků od jogurtu schovávám pamlsek, pak kelímky zamíchám a oni jej hledají . Bylo zajímavé sledovat vývoj jejich myšlení. Začínali tím, že překlopili packou všechny pohárky, pak hledali piškoty čichem a nakonec objevili kouzlo skořápek v postřehu a hrají se mnou „očima“.
Ovšem málo platné, nejlepší je to venku, na procházkách nebo na cvičáku, kde se dobře zvládnutý výcvik mění v náramnou zábavu. A pak je tu moje milované vystavování, které je vlastně také hra. Vystavovatel předstírá, že má nejkrásnějšího psa na světě a posuzovatel se občas tváří, že tomu věří…
Autor: Michaela Čermáková