“A je to skoro tak hrozné, jako když dospívají naše děti.“ Jedna moje známá má pro toto období psího dospívání krásný příměr – vypadne mu mozek… doslova. Náš do té doby vzorný pejsek, ochotně plnící každý povel a odečítající nám přání z očí, se nepozorovatelně změní v adolescenta se vším všudy.”

Začne to okolo jednoho roku věku velmi nenápadně; pes už k nám na zavolání neběží tak nadšeně, občas „odbroukne“, když mu češeme zadek, a i jinak zkouší, co vydržíme. Naprosto cíleně si vybere nejméně důsledného člena rodiny a začne se na něj vytahovat. Většinou je to babička nebo vnučka, které s úžasem zjišťují, že je jejich křeslo obsazeno nevrle se tvářícím tvorem, odmítajícím uhnout.

Nejlépe se tato část psího života překlene tak, že se všichni v rodině domluvíme a bez výjimky, laskavě ale nekompromisně, odkážeme psisko do správných mezí… tedy i babička, vnučka nebo tetička budou trvat na provedení povelu, nebudou mlaďochovi trpět odmlouvání a šklebení a klidně ho vyhodí z jeho oblíbené pohovky.

Psí slečna v tuto dobu, tedy mezi šestým a desátým měsícem věku, zažije první hárání. U některých fenek se můžeme dočkat poměrně velkého a dlouhotrvajícího krvácení. Pokud s námi žijí v bytě, je dobré jim pořídit kalhotky, do kterých se dá vložit vata nebo tenká vložka a tím uchránit koberce a čalouněný nábytek před znečištěním.

Rozvíjení duševních schopností našeho štěněte je dalším bodem, který bychom neměli opomenout. Společně trávený čas bychom měli vyplnit nejen mazlením nebo odpočíváním v křesle, ale nějakou činností, při které musí štěně přemýšlet.

Autor: Michaela Čermáková