Moskevský strážní pes – vývoj plemene

ÚVOD

Oddanost psů je vzácný dar. Člověk, jemuž ten dar je určen, přebírá zároveň i rozsáhlé povinnosti a odpovědnost za svého svěřence. Na tuto skutečnost by se měl pamatovat každý, kdo má v úmyslu si pořídit MSP (moskevského strážního psa).

Oddaný pes miluje svého pána více, než pán svého psa. Pes je přípraven vstoupit do nerovného souboje, jen aby o několik vteřin prodloužil život svého pána. A byl by schopen majitel psa udělat totéž pro svého svěřence?

MSP je statečný pes, vždy připravený ke střetu a obraně, vhodný k výcviku nejenom za účelem obrany. MSP jsou vhodní ke všem druhům zvláštních služeb a výcviků. Pro budoucí majitele může být, například, velmi atraktivní možnost speciálního výcviku pro tažení lyžaře. Takováto tažná činnost není pro MSP nijak namáhavá.

V porovnání, například s blízkým předchůdcem  bernardýnem, vyniká MSP svou pevností kostry, předních a zadních končetin, zároveň i vyvinutým svalstvem. Hlavní odlišnost od bernardýna – jasně definována obranná reakce. Zevnějšek MSP zpravidla nevzbuzuje žádné obavy, ale tento dojem je dost klamavý. Za zdánlivým klidem a vstřícnosti se schovává ostražitost psa, jeho připravenost k okamžité akci. Při výcviku MSP zvlášť důležitým se stává „individuální přístup“ s ohledem na stav a stavbu organizmu psa, věk, podmínky chovu a výchovy, povahu, motorické schopnosti, vrozené návyky, zvyklosti. Všechno nové vnímá běžně MSP s určitou mírou odměřenosti, zdrženlivosti, opatrnosti; přitom nespěchá plnit nové povely. Často člověk mívá pocit, že pes „promýšlí“ každý nový povel. Právě v tom spočívá osobitost výcviku MSP, následkem čehož výcvik jako takový může vyžadovat více času a úsilí, než při výcviku jiných plemen služebních psů. Tato skutečnost je plně kompenzována tím, že získané dovednosti zůstávají u MSP na celý život bez nutnosti trvalého nacvičovaní, jak je to běžně vyžadováno pro jiné rasy psů. Nejdůležitější podmínkou při výcviku MSP je stanovení pevné vazby (kontaktu) se psem, a to ještě ve věku štěněte při zahájení výcviku. Potom pomůže tato vazba vysvětlit psovi, co přesně je od něj vyžadováno, a pes rychle pochopí, jaký povel musí splnit.

VÝVOJ PLEMENE MSP

Po skončení Velké Vlastenecké Války, během těžkého povalečného období, postrádal Sovětský Svaz velké strážné psy. Početný stav služebních psů byl během války ztracen.

Ministerstvo obrany SSSR svým nařízením uložilo Ústřední škole vojenského chovu služebních psů „Rudá Hvězda“ („Красная звезда“) strategický úkol obnovení stavu služebních psů a zabezpečení poptávky národního hospodářství. Koncem 40-tých roků 20. Století zahájila chovná stanice „Rudá Hvězda“ křížení ras (plemen) psů, které byly, jednak k tomuto účelu vhodné, jinak, byly vůbec k dispozici.

Po válce všechna plemena psů, převážně dovezená z Německa, byla zastoupena jednotlivými kusy. K exotům v té době patřili bernardýn a novofundlandský pes, rotvailer a velký knírač. Při vývoji nových plemen byli použiti i pastevečtí psi – německý a kavkazský, dále – ruští lovečtí psi, jako strakatý honič.

Těžká a důkladná práce vyžadovala rozsáhlých zootechnických znalostí a sotva by byla zvladatelná pro amatéry-kynology. Pouze armádní zařízení disponující vedoucími specialisty-kynology, mající možnost nelítostné nekompromisní selekce psů, mohlo dosáhnout úspěchů v dosažení vytyčených cílů.

Pod vedením profesora N.Iljina (Н.Ильин) a velitele Ústřední školy vojenského chovu služebních psů „Rudá Hvězda“ gen.-mjr. G. Mědvěděva zahájil velitel chovné stanice N. Bortnikov mezirasové křížení a selekci. Požadované vlastnosti pro nové vytvářené plemeno MSP byly následující: velký, robustní, pohyblivý pes drsného typu a vzhledu, uzpůsobený ke strážní, hlídkové a ochranní službě, vhodný k výcviku, nenáročný v chovu.

Z důvodu nedostatku chovného materiálu a nutnosti současného vývoje několika nových plemen psů – MSP, moskevský teriér, moskevský potápěč (jako variace novofundlandského psa), moskevská doga – byl specialisty-kynology použit tzv. inbreeding, tj. křížení blízkých příbuzných. Jednotlivci, jež prošli selekcí dle exteriéru, byli podrobeni dále povinnému výcviku a selekci dle služebních kvalit.

Tato činnost probíhala v letech 1947 až 1950. K selekci MSP byli použiti kříženci bernardýna a ruského strakatého honiče, které dále prošli křížením s východoevropským pasteveckým psem. Jejích potomci byli dále kříženi s kavkazským ovčákem.

V roce 1953 představila chovná stanice „Rudá Hvězda“ 13 jedinců MSP, z nich – 10 samců a 3 feny.

Na přelomu 70-tých a 80-tých let čím dál tím ve větším rozsahu se mezi MSP objevovali jedinci s méně robustní kostrou a s očividnými rysy loveckých psů. Narůstal dále podíl jedinců s rysy původních plemen. Chybějící tvrdá nekompromisní selekce v chovných stanicích měla za následek odchylky od pevně stanovené typizace rasy, která byla zajištěna práci Vojenské chovné stanice v průběhu 20 let vývoje plemene MSP. Ještě koncem 70-tých – začátkem 80-tých roků byla při odchovu MSP přidávána nová čerstvá krev kříženců kavkazských ovčáků a bernardýnů. Podobný stav věcí byl umožněn i tím, že platný v té době standard MSP nebyl dost pevný, neoblomný a tím umožňoval poměrně široký rozsah odchylek od budoucích norem.

V období 1980 – 85  byly podniknuty rozhodující kroky k nastolení pořádku v povalečném vývoji nových plemen psů. Byly ukončeny práce ve vývoji moskevské dogy a moskevské varianty novofundlandského psa. Zůstaly jenom dvě nová plemena – černý teriér a MSP. Koncem roku 1985 dostal MSP status plemene, čímž byly razantně ukončeny a zakázány jakékoliv experimenty pro přimíchávaní původních ras. K další selekci byli připuštěni pouze takoví jedinci, kteří aspoň ve třech generacích neměli blízké příbuzné z původních plemen.

Další důležitou etapou byla příprava nového standardu plemene MSP. Po pečlivém prozkoumaní, popisu a proměření 92 jedinců byl připraven a teprve v roce 1992 schválen nový standard plemene MSP.

Tímto dokumentem bylo eliminováno horní omezení výšky psů, byly přesně stanoveny podmínky rozložení barevných fleků na hlavě a trupu; jako zásadní vada byla stanovena podobnost s výchozími rasy psů.


LITERATURA

[1] Tutubalina, N.V.: Moskevský strážný pes. Zaopatřovaní a výchova. ꟷ Rostov n.D., Fenix, 2006

[2] Moskevský strážný pes. Standard plemene.

Pro Ruský pes.cz z RJ přeložil Anatolij  Blitštein (19. 3. 2018)