Babezióza u psa. Kdo a jak nemoc přenáší?
Piják lužní (ne tedy klíště, jak se lidé často domnívají) je v ČR jediný přenašeč parazita Babesia canis, mikroskopického prvoka, který následně hostiteli působí onemocnění zvané psí babezióza. Klíště parazita přenáší z jednoho psa na druhého, po nasátí infikované krve babezie v klíštěti napadá vaječníky samice pijáka a dostává se do vajíček a následně larev. Infikovaná klíšťata babezie při sání přenesou do krevního oběhu zvířete, v případě Babesia canis psa, vlka nebo šakala.V psovi tito mikroskopičtí parazité pronikají do červených krvinek a začínají se množit. S každou generací babezií dochází k rozpadu krvinek a vzniká tzv. hemolytická anémie.
Rozšíření v Evropě
Piják lužní se vyskytuje v pásu napříč Evropou od Španělska na západě až po Sibiř, včetně jižní části Britských ostrovů. Zejména v posledních dvou dekádách areál výskytu pijáka významně roste, zejména směrem na sever, což má za následek expanzi psí babeziózy. Nejvýznamnější změny v posunu směrem na sever je možno sledovat v Německu, Polsku a v pobaltských státech.
Rozšíření v ČR
V ČR se piják tradičně vyskytuje na extrémním jihovýchodě republiky, v pomyslném trojúhelníku sevřeném řekami Dyjí (zhruba od Mikulova směrem k Lanžhotu) a Moravou (především od Hodonína směrem po proudu Moravy). Mezi významné oblasti výskytu patří vlastní soutok Moravy a Dyje, Břeclav a přilehlé okolí, Lednice, okolí Pálavy a širší okolí Mušovských přehradních nádrží pod Pálavou. V těchto lokalitách je piják známý po mnoho desetiletí. V poslední době se zdá, že i u nás dochází k posunu, nejnovější ojedinělé nálezy pochází z oblastí severovýchodně od Brna. Rozhodně ale nelze vyloučit, že rozšíření pijáka je již mnohem širší.
Klinické příznaky babeziózy
Doba přenosu: 48-72 hodin po přisátí (k přenosu je třeba, aby klíště bylo přisáté po tuto dobu)
Doba mezi infekcí a prvními symptomy: 5-7 dnů (možné jsou i 3 týdny).
U psa v akutní fázi infekce se babezióza se klinicky projevuje zejména apatií, slabostí, zvracením, horečkou až do 42°C, žloutenkou viditelnou na sliznicích nebo nažloutlou barvou trusu, případně nespecifickými příznaky jako postižení dýchacích cest, svalů a nervové soustavy. U pacientů, kterým se nepodá včas vhodný lék, hrozí úhyn.
/Nemoc škodí především rozpadem červených krvinek. Kromě přímého zničení krvinek množením prvoků jsou krvinky likvidovány především imunitním systémem hostitele, který prudce reaguje na přítomnost cizorodých bílkovin na povrchu krvinek, které tam přítomnost parazitů zanechává. Tímto mechanismem jsou ničeny i červené krvinky, které v sobě parazity nehostí a také krevní destičky. Napadené krvinky jsou navíc křehké a „lepkavé“, takže se samovolně rozpadají a ucpávají krevní kapiláry.
Výsledkem je chudokrevnost a nedostatečné okysličování tkání. Nemocní psi jsou unavení, slabí, moc nechtějí žrát. Často mají bledé sliznice nebo jsou sliznice naopak nažloutlé nebo žluté. Žluté zbarvení způsobuje bilirubin vzniklý z hemoglobinu z rozpadajících se krvinek. Hemoglobin nebo bilirubin se mohou dostávat také do moči, kterou zbarví do nápadně tmavě žlutooranžové nebo hnědé barvy. Při vyšetření psa se obvykle zjišťuje zvětšení sleziny. Častá je také horečka./
Zdroj a více informací na www.najdipijaka.cz
Ústav patologické morfologie a parazitologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno