Zamyšlení na téma „Zájmový chov“

Zájmový chov- kde jsou hranice?

Máte doma pejska, jednoho nebo několik, jsou to vaši kamarádi, mazlíčci, kteří plní především funkci společníků a život bez nich si jen stěží dovedete představit. Občas či pravidelně s nimi navštěvujete výstavy a jiné akce. Někteří z vás se rozhodnou pro chovatelskou dráhu. Fenku necháte několikrát za život odchovat štěňátka s PP. A zde se dostávám k tématu své úvahy: několikrát.. kolikrát? Kde je pomyslná mez, kdy se ještě jedná o zájmový chov? Jaký je rozumný počet chovaných psů?

Definice zájmového chovu

(dle zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání § 3 )

Zvířetem v zájmovém chovu se rozumí „zvíře, u kterého hospodářský efekt není hlavním účelem chovu, a to buď chované v prostorách k tomu určených nebo v domácnosti, jehož chov slouží především zájmové činnosti člověka, nebo zvíře sloužící člověku jako jeho společník.“

Jedná se především o tzv. „domácí mazlíčky“, kteří slouží lidem pro potěchu a dělají jim společnost – zejména psi, kočky, fretky, činčily, králíci, papoušci, želvy, křečci, atd. Patří sem také zvířata chovaná v rámci zájmové činnosti člověka pro jeho vlastní potřebu (hospodářský efekt zde není hlavním účelem chovu), např. chovatelství v rámci Českého svazu chovatelů (chov za účelem prezentace odchovů na výstavách atd.), chov poštovních holubů, koně chovaní pro zájmovou jezdeckou činnost.

Definice tedy mluví jasně: hospodářský efekt zde není hlavním účelem chovu a chovaná zvířata jsou držena pro potěchu. Jaká je však realita? Různá.

Jsou majitelé a chovatelé psů,  kteří chovají skutečně pro potěchu a jako koníček, jak je uvedeno v citované definici. Prospěch a spokojenost, zdraví a vitalita, psychická pohoda jejich mazlíčků je jim nadevše. Odchov štěňátek je jen pomyslnou třešničkou na dortu jejich snahy, určitě nemůže být řeč o chovu za účelem zisku. Pak tady ale máme další skupinu chovatelů, kteří desítky zvířat prohlásí za zájmový chov, velké množství odchovů jim často slouží za zdroj obživy nebo jako tučný přivýdělek. U takových chovatelů je prioritou finanční zisk a až poté pohoda chovaných zvířat (někdy se o pohodě opravdu mluvit nedá).

Uvedeme si dva případy:

Případ první:
Fena během 3 a 1/4 roku byla celkem 5x nakryta, z toho se jí 4x podařilo na svět přivést štěňátka. Cena štěněte s PP se dnes pohybuje mezi 15.-18. tisíci. Jedna jedinná fena tak chovateli za poměrně krátkou dobu vydělala 3/4 milionu korun, když vezmu v potaz náklady, tak čistý zisk se pohybuje okolo půl milionu. A to už je slušné za 3 a 1/4 roku, co říkáte? Jak dlouho by jste museli pracovat, aby jste si tolik vydělali? Zřejmě se zde jedná o zájmový chov, ale zájmem nejsou pejskové, ale velmi zajímavý finančný prospěch, který je zde opravdu značný.

Případ druhý:
Chovatelská stanice vlastní přes 15 psů obřího plemene. Odchovy sice nemá tak často (alespoň zatím), ale pejsků u nich neustále přibývá. Ten, kdo má doma psa nebo několik, ví, co zabere času, když jim věnuje péči a lásku, kterou potřebují pro svoji fyzickou i psychickou pohodu. Své pejsky takový člověk dokonale zná, zaznamená během krátké chvíle, když je něco bolí nebo jim něco chybí. Zkrátka má se svými pejsky osobní kontakt a vazby, které tvor, jakým je pes potřebuje. Co ale při takovém počtu, 15 a více? Jaký osobní přístup asi majitelé k pejskům mohou mít? Jak zvládají venčení, socializaci a péči o ně? Kolik času každému z nich individuálně věnují? Jen zapamatovat si jejich jména musí být těžké. Vůbec si to nedovedu představit a dle všeho se to ani takto poctivě zvládat nedá. Zde se jedná o kotcový chov, kdy jsou psi občas vypuštěni na zahradu k vykonání potřeby. Jen pár vyvolených jedinců je bráno na výstavy a jiné akce. Jinak je to chov, kde se jen krmí a dolévá voda, kde si smečka žije svým životem. Je hezké, že majitel má dost peněz na kvalitní krmení, ale kde je osobní přístup a láska k pejskovi? Je toto ještě zájmový chov? Co myslíte? Vzpomeňte si na to, až se k vám přijde váš psí miláček pomazlit, nebo až ho budete vyčesávat v období línání. Představte si, že by jste jich měli ještě dalších 15 a všem měli toto dopřát. Už vám to dochází?

Jak jste se zde mohli dočíst, není chovatel jako „chovatel“. Je péče o psa a „péče o psa“. Je chov štěňat a „chov štěňat“. Je mi smutno, když si pomyslím, kolika lidem takové vykořisťování a neosobní přístup k chovaným pejskům přijde normální a schvalují ho. Je mi smutno, že takto musí pejskové žít. Cítím smutek a ne závist, jak mnozí chovatelé prohlašují. Co bych měla závidět? Odchov štěňat mne neláká, udělat si z fenky dojnou krávu bych nedokázala a sbírat hovínka na pozemku po 20ti velkých psech také není moje představa o chovu psů. Jde mi především o pejsky, možná v dnešní době málo uvěřitelné, že. Jde mi o osvětu, aby lidé více přemýšleli, kde si štěňátko pořídí. Slušných a solidních chovatelů je naštěstí stále dost.

 

Autor: Čiperová Kateřina, Ruský pes.cz