Vady chrupu u psů- polyodoncie a oligodoncie

 

U psů se můžeme často setkat se zdvojením zubů (polyodoncií) a nebo také chudozubostí (oligodoncií). Přečtěte si o těchto vadách psího chrupu více informací.

 

zuby

 

 

Polyodoncie – zdvojení zubů

Polyodoncie nebo také tzv. zdvojení zubů je stav, kdy se v zubním oblouku nachází více zubů, než by správně mělo být. Následkem zdvojení (rozstěpení) zubů může docházet ke špatnému postavení okolních zubů nebo zraňování sliznice ústní dutiny. Polyodoncie může být buď pravá a nebo nepravá.

Polyodoncie pravá

Je stav, kdy z jednoho trvalého zubního základu vyrůstají dva zuby (nejčastěji nastává u třenových zubů). Je to kosmetická vada, která nemá vliv na zdraví psa.

Polyodoncie nepravá

Je stav, kdy trvalý zub vyrůstá podél mléčného zubu nebo roste ve špatném směru a postavení. Nejčastěji se jedná o špičáky, méně často o řezáky nebo premoláry. Postihuje nejčastěji trpasličí plemena psů, například jorkšírského teriéra, maltézského psíka, čivavu, trpasličího jezevčíka, srnčího pinče, apod.
Nepravá polyodoncie může způsobit vady skusu, zapříčinit zraňování sliznice dutiny ústní a nebo vznik parodontózy. Je důležité, v jaké části se zdvojení chrupu nachází. Je-li trvalý zub umístěn ve správné poloze, pak se mléčný zub odstraňuje až po jeho úplném prořezání.

 polyd

 

Oligodoncie – chudozubost

Oligodoncie nebo tzv. chudozubost je stav, kdy se u psa v zubním oblouku nachází méně zubů, než by mělo správně být. Stejně jako polyodoncie, tak i oligodoncie může být pravá nebo nepravá.

Oligodoncie pravá

Je stav, kdy zub není v trvalé dentici psa vůbec založen. Vyskytuje se především u prvních třenových zubů, méně častější je u zubů trvalých. Nejčastěji postihuje krátkolebá psí plemena, může se objevit i u kokršpanělů, německých ovčáků, teriérů, dobrmanů, apod.

Oligodoncie nepravá

Je to stav, kdy u psa je zub v dásni založen, ale nedošlo k jeho prořezání na povrch dásně. Retence (zadržení) může být dána geneticky a nebo následkem úrazu, apod. Aby se zjistilo, zda-li je zub v dásni založen nebo není, je potřeba podstoupit RTG.
Pokud je zub uložen hluboko v čelisti, je možným řešením operativní zákrok (ten spočívá v naříznutí dásně nad neprořezaným zubem). Účinnost zákroku ovšem není 100%. V případě, že je vrchol zubu uložen těsně pod povrchem dásně, je možné jeho prořezávání usnadnit pomocí jemné krouživé masáže (s tlakem na dáseň vrcholu zubu).

zuby (1)




 

Požadavek plnochruposti u cílevědomě řízeného chovu psů není samoúčelný. Zuby jsou např. u pracovních plemen významným „pracovním nástrojem“. Při často používané, byť vzdálené příbuzenské plemenitbě je pravděpodobnost výskytu chudozubosti větší a při kumulaci této vady v chovu se navíc zvyšuje i její rozsah. Proto se při současném řízení chovu psů chudozubí jedinci podle aktuální situace v chovu z něho většinou vyřazují. I tak se čas od času oligodoncie vyskytne i po plnochrupých rodičích.

Odpůrci vyřazování chudozubých jedinců z chovu většinou argumentují skutečností, že ve volné přírodě se oligodoncie rovněž vyskytuje, i když nemohou doložit, že takto postižení jedinci se do chovu aktivně zapojují. Poukazuje se i na to, že v převážné většině chybějí zuby afunkční (tj. P1 a M3). U zubu M3 snad lze tento argument přijmout, avšak P I svojí přítomností v čelisti nepochybně zpevňuje fixaci špičáků, což je z hlediska jejich funkce úloha velmi významná. U dalších chybějících zubů nelze „afunkčnost“ uplatňovat, neboť jejich význam pro zpracování potravy je evidentní: nepřítomný zub činí naopak afunkčním zub protější při prvotním „střihání“ potravy. V případě obhajoby těchto chybějících zubů se používá jako argument tzv. recesivní dědičnost výskytu oligodoncie. Právě tato vlastnost však je nebezpečná, neboť proto se oligodoncie vyskytuje zcela nepravidelně a neočekávaně i u potomků rodičů (případně prarodičů) plnochrupých.

Naprostá většina chybějících trvalých zubů není v čelisti vůbec založena. V malém procentu lze rentgenologicky trvalý zub v čelisti prokázat, ovšem skutečnost, že se tento zub neprořezal (tj. nedorostl příslušné velikosti), je důkazem patologického vývoje zubu, který je nutno hodnotit jako chybějící. Tuto důležitou skutečnost mnoho majitelů psů s neprořezaným zubem hlasitě neuznává, i když nutnost vyřazování z chovu u jiných patologických jevů schvaluje.

Zdroj: internet